ZŠ Gabry a Málinky Štítná nad Vláří

Štítná nad Vláří 417, okr. Zlín

Spěchej pomalu!

- napsáno 20. prosince 2017 v kategorii Ostatní autorem Mgr. Jitka Tkadlecová

img-20171215-102158-598  

V pátek 15. prosince 2017 byly v budově SOŠ Luhačovice vyhlášeny výsledky už 5. ročníku tradiční literární soutěže, která se letos nesla v duchu tématu Spěchej pomalu!
Do soutěže se přihlásilo rekordních 175 prací žáků 8. a 9. tříd ze základních škol nejen Zlínského kraje. Porota, v níž zasedali i známí spisovatelé Jan Cimický a Jiří Žáček, udělila zvláštní ocenění naší žákyně 9. ročníku Monice Strnadové. Ocenění převzala Monika osobně z rukou Jana Cimického.

→ přejít na fotogalerii

Spěchej pomalu            Monika Strnadová, 14let, ZŠ Gabry a Málinky Štítná nad Vláří 417 ,    / 76333                                                          Přivedli nás sem, abychom byli jejími vojáci. Bez slitování. Každé dítě přibližně v mém věku. Všichni jsme se báli a bylo proč, nevěděli jsme, co nás čeká.         

  Je tomu možná 13 let, od doby, kdy mě z vesnice, od mých nevlastních rodičů odvedli vojáci, abych sloužila královně ovládající zimu, Lindsay. Jediné, co mi zbylo, byl můj přívěsek na krku, kde byla lilie.  Pravděpodobně byl od mých pravých rodičů, které jsem nikdy nepoznala. Moji pěstouni o nich nikdy mluvit nechtěli, i když jsem se vyptávala. A teď jsem tady, jeden z nejvyšších a nejsilnějších velících vojáků. Už odmala nás tvrdě cvičili a připravovali na boj, v aréně, obklopené Lindsayinými ptačími špehy, přes které nás sledovala. Věděla jsem přesně, proč tohle všechno dělá, znala jsem její příběh. Dříve měla starší sestru Melissu, která ji zbožňovala, jenže to samé by se nedalo říct ze strany Lindsay. Lindsay se před mnoha lety zamilovala a Melissa jí to rozmlouvala, protože věděla, co je ten muž zač. Lin ji ignorovala a později otěhotněla, narodila se jí krásná holčička a všechno bylo tak, jak má být, než byla maličká Lara zavražděna vlastním otcem, před kterým ji Melissa varovala. Mellisa odmalička ovládala moc lesa a živé přírody, ale u Lindsey bylo předpovězeno, že její moc přijde v osudný den a ten den nastal právě u téhle tragédie. Její moc ale nebyla určená k dobrým úmyslům, jako u Melissy, stala se ničivou a zlou, ovládající zimu, mráz a led. Lindsey zabila vraha její dcery a zároveň i svou lásku, v kterou kdysi věřila. Nebylo v ní zloby tolik málo na to, aby zabila i svou sestru, a tak to i udělala. Vydala se ze své staré země pryč a vytvořila si vlastní mrazivou zemi s ledovou pevností, kde vládla a když sama své dítě vychovat nemohla, chtěla vychovat vlastní armádu. A proto jsme všichni tady.

  Chystali jsme se na další přikázaný boj a můj pohled směřoval k mému meči, který byl ještě od krve, ze včerejšího boje, proti dobyvatelům, kteří se snažili probojovat k naší pevnosti, avšak marně. ,,Myslíš na to stejné, co já, že jo, Cathrine?“ otočím se, byl to Alex. Nemám moc náladu a tak odpovím jen s lhostejným výrazem: ,,Asi“ aneb v mém překladu v mysli Rozhodně ne. Moje myšlenky směřovaly k vzpomínce na mrtvého Jamese a plno dalších, kteří včera padli. Plno jich zemřelo, při všech těch bitvách, které možná ani neměly význam, ale my se s tím musíme smířit. ,,Měli bychom se všichni spojit a udělat vzporu proti té zrůdě.“ vzpomínky se rozplynuly a už na mě zas mluvil Alex. ,,Ne, tak na tohle jsem nemyslela. Víš, že nikdo z nás a ani ne všichni dohromady, nemáme nejmenší šanci se jí postavit.“ Snažila jsem se mluvit potichu, protože jsem věděla, že klidně tady někde může zas poslouchat špeh od královny. Alex se snažil na to něco odpovědět, ale přerušil ho Jace: ,,Cat! Musíme jet. Královna dala rozkaz vyjet před východem!“ ,,Fajn, tak vyrážíme!“ zařvu na celý oddíl a všichni nasedají na koně. ,,Jen zkontroluju, že mám výzbroj“ zamumlám si pro sebe a vyčistím si rychle meč, mrknu na počet šípů a luk přehozený do kříže na mém těle. Naskočím na koně a zařadím se jako vždy hned včele, spolu s několika dalšími, jako Jace, Lukas, Chris a další. ,,Všechno v pohodě?“ zeptá se mě Jace a zařadí se vedle mě. ,,Jo, je mi bezva.“ oba ale víme, že to tak není. V posledních bitvách zemřelo mnoho lidí, na kterých mi záleželo a kterým jsem věřila. Jace byl pro mě ten nejdůležitější a i když jsem věděla, že on je ten nejsilnější z nás, bála jsem se víc o něho, než o sebe. Projížděli jsme mlčky lesem, který jsem dobře znala a abych přerušila to ticho a všechny ty chmury, tak mi uniklo z úst: ,,Napadá vás dneska nějaká strategie?“ Znělo to divně. ,,No jasně.“ ozve se Chris, ,,Přežít.“

  Co  nás ale určitě nenapadlo, že protivníky potkáme už na konci tohoto lesa.  První šíp, který protivníci vypustili, nestihl zasáhnout nikoho, protože ho zachytil Lukasův štít. Vždycky jsem štít odmítala, protože jeho velikost bránila v útoku a hodila se jen na obranu. A nebyl to jediný důvod. Já jsem ten štít ani na zachycení šípů nepotřebovala, protože jsem vyjímečná tím, že dokážu zpomalit svoje smysly a tím pádem můžu šíp normálně chytit do ruky, odrazit zpět a taky proto tak přesně střílím z luku a většinu cílů neminu. Nikdo netušil, co se mnou je, ale tohle jsem uměla už od narození, ale Lindsay o tom nevěděla. Bojovali jsme z největších sil, protože jsme věděli, co nám hrozí. 

    Bitva se proměnila v hotové peklo. Sice jsme plno vojáků zneškodnili, ale taky plno ztratili. Luk jsem pořád držela v ruce a nepřestávala jej používat. Boj byl dlouhý a měla jsem pocit, že bychom už mohli být u konce. Připadalo mi, že mám vojáky kolem sebe pod kontrolou, ale najednou… ,,Cat!“ ozval se Jace zezadu, jenže to upozornění nemělo patřit mě, mělo to být pro mého koně Raye, který klesl na zem se mnou na zádech. ,,Nee!“ vyjekla jsem se slzami v očích. ,,Rayi, ne!!!“ Nemohla jsem uvěřit, že vidím svého nejmilejšího společníka, který se mnou strávil celý život, umírat tady na zemi. Jenže já ho teď tady musela nechat a bojovat dál. ,,Cathrine!“ ozval se znovu Jace, jenže tentokrát to bylo na mě. Dostala jsem do paže mečem a já poznala, že je to ten stejný muž, který zabil mého koně. Hned jsem ho zasáhla mečem, snesl se na zem a pomalu umíral, přesně tak, jak jsem chtěla.Trvalo to ještě dlouho, než byl boj u konce, ale skončil. Všude jen krev a pustá krajina a vojáci z naší strany, kteří přežili. Jace, stál tam a vypadal zničeně, dost zničeně, ale jakmile zavadil pohledem o mě, vydal se mým směrem. Objal mě a jemně políbil na tvář a já jsem nechtěla od něj. Chris, Lukas a další vojáci se začali scházet o pár metrů dál a tak jsme se vydali k nim. Přežilo nás víc, než jsme nakonec čekali. Díkybohu! Vrátili jsme se zpět k zámku, ke cvičišti, kde už nás potichu vítali mladí, kteří byli teprve ve výcviku a které jsme ještě do bojů nebrali. Ale mě s Jacem chtěla vidět Lindsay. ,,Máme problém,“  vypustili jsme z úst zároveň.

  Stáli jsme v hlavním sálu a před námi královna Lin. ,,Myslela jsem, že když už jste nedopadli nějak úctihodně, že aspoň budete dodržovat pravidla, ne?“ otočila se na Jace a já jsem tušila přesně na co myslí, tuší, že mezi námi něco je, nebo…. Ne, viděla to. Proč mi nedošlo, že tam bude mít špehy? ,,A co se týká tebe Cat…“ nedořekla to a její oči se zastavily na mém krku. To NE! NE! Můj přívěsek, civěla na něj, jako kdyby to byla ta nejsmrtelnější zbraň. Co ale vyděsilo mě ještě víc bylo, že ona měla na krku skoro stejný, akorát se sněhovou vločkou. Nikdy tu lilii na mém krku neviděla a já zas tu její vločku. A pak mi to došlo.

  To ne. Není to tak, jak jsem to slyšela, Marissa žije a je ještě k tomu moje matka. Panebože! Lindsay je moje teta! ,,Cathrine“ ozval se Jace a polkl. Vím proč, bylo to kvůli tomu, že já jsem najednou ze sebe vydala nějaké zvláštní světlo, které Lindsey položilo na zem a mně najednou všechno dávalo smysl. Mělo se to stát hned, jak to zjistím. Celou dobu jsem byla jiná než ostatní, byla jsem silnější a měla jsem zvláštní schopnosti a ještě k tomu tohle. S Jacem jsme se na sebe dívali a Lindsay se na mě otočila. ,,Ty!“ snažila se popadnout dech a pokračovala, jen se otočila na zrcadlo na druhé straně a mluvila k němu, nebo spíš křičela. ,,Marisso, ty zrůdo, tos mi nemohla říct, že máš dceru!?“ Uvěznila ji v zrcadle! Došlo mi. Vrhla se na mě a celé to začalo. Mohla jsem bojovat klidně jen rukama, protože jsem ovládala podobnou moc, co moje protivnice. Ale ona byla zkušenější a mocnější, neměla jsem šanci.  Jenže mě něco napadlo. Lindsay celou tu dobu strážila to zrcadlo a já už vím proč. A tak se celý můj život obrátil v jeden jediný den.

 Namířila jsem šíp na zrcadlo, vpustila do něj tu sílu, která ze mě šla a pustila tětivu. A najednou všechno explodovalo, včetně zrcadla, ale já tam zůstala stát, ten výbuch se mnou nic neudělal, jen mě slabě oslepil. Ale netušila jsem, kde je Jace a jestli je v pořádku. Po chvíli, když už jsem viděla, tak jsem přemýšlela, jestli nejsem blázen, protože tam přede mnou stála moje matka a naproti ní moje teta, která nevěděla, co má dělat. Ale já to věděla. Musím ji zabít, hned. Vzala jsem meč a nějakým zázrakem ho rozsvítila stejnou mocí, jako předtím, když jsem zjistila, kdo jsem a udělala pár kroků vpřed a zasáhla ji přímo doprostřed zad. ,,Cathrine, neeee!!!“ zakřičela na mě matka, ale pozdě. Lindsayina energie mě nárazem mého meče smetla na druhou stranu a já přestala vnímat okolní svět.

 Zabila jsem ji? Pomohlo to ostatním? Ležela jsem ve vstupní hale, docela daleko od místa, kde tohle celé začalo. Když jsem ještě naposledy otevřela oči, spatřila jsem Jace, vypadal vyděšeně a něco říkal, jenže to už jsem nevnímala, zavřela jsem zpátky oči a čekala na můj odchod. Jace žije a to je jediné, co jsem potřebovala vědět, víc mě nezajímalo. Bude to dobré.

 Nevím, jestli jsem si někdy představovala smrt jakože otevřu oči a budu se cítit tak silná, jak jsem se ještě nikdy  necítila, ale to jsem už asi v nebi. No tak Cat, přece by anděl asi nevypadal jako Jace. Jak je možné, že nad tím přemýšlím? Počkat! Cože!? To nebylo nebe! Já žiju! ,,Mami?“ zašeptala jsem. Seděla vedle mě a na druhé straně mě pozoroval Jace, s tím jeho láskyplným výrazem a mně bylo naprosto jasné, že to Marissa mě vzkřísila, ovládala přírodu, ale taky život. ,,Kde je Lindsay?“ ,,Zabilas ji Cathri“  měla tak krásný hlas! Usmála jsem se a věděla jsem, že je po všem a my můžeme jít domů a mít normální život.  

zpráva „Spěchej pomalu!” již byla zobrazena 459x
zs-stitna-2015-skola-mini.jpg
tel.: 577 336 120 (kancelář)
e-mail: info@zs-stitna.cz
ID datové schránky: 4s92zng
Naše Základní škola Gabry a Málinky leží v údolí CHKO Bílých Karpat na jihovýchodě Moravy ve Zlínském kraji. Škola disponuje školní jídelnou, družinou, zahradou i velkým sportovním areálem. Základní školu navštěvuje více než 180 žáků, některé dojíždí z okolních vesnic. Poprvé se ve škole začalo vyučovat v roce 1973, historie vzdělávání v obci Štítná se však píše již od roku 1787.

Nástěnka (oznámení)

05.12.2018
V rámci projektu Recyklohraní s zapojujeme do kampaně Věnuj mobil. Vysloužilé mobilní telefony můžete odevzdávat i s baterií a nabíječkou (není podmínkou) do 31. 1. 2019 do kontejneru, který je umístěn ve vestibulu školy. 


Základní škola Gabry a Málinky Štítná nad Vláří, okr. Zlín, © 2005 – 2016
Informace ke správě osobních údajů a jejich ochrana (GDPR)
odběr novinek RSS, seznam odkazů na stránkách
logo-investice-do-rozvoje-vzdelavani.jpg